Nenašli jsme nikoho, kdo by se snažil vyrábět podobně tvarovaná dřevěná zvířátka, jaké jsme se rozhodli dělat my. A byla to trnitá cesta. Na začátku jsme dělali spoustu chyb a učíme se dodnes, říkají v novém dílu podcastu Hlavou, srdcem a rukama tvůrci originálních doplňků a postaviček známých pod značkou Pol-Eno.
Potkávají se výjimečně, ale už 11 let spolu Andrea Tůmová a Štěpán Kadlec tvoří pod značkou Pol – Eno originální dřevěná zvířátka z Jizerských hor, která si u nich objednávají zákazníci z Čech, ale i ze zahraničí. Více, než podnikání, vnímají tvůrčí a řemeslnou práci pro značku Pol – Eno spíše jako příležitost k relaxaci, odreagování a příležitostnému výdělku. Živit se navrhováním a výrobou těchto unikátních doplňků na plný úvazek ale nechtějí. Prý proto, že by je to připravilo o svobodu tvořit tak, jak sami chtějí a pouze tehdy, kdy na tvorbu mají čas a chuť.
Oba původně vystudovali architekturu. Zatímco Andrea se této profesi věnuje stále naplno, Štěpán ji už před lety „pověsil na hřebík“ a rozhodl se věnovat práci se dřevem, edukaci studentů, které jako externista vede a učí na střední sklářské škole, ale také navrhování interiérů a společné značce Pol – Eno.
„Nejdůležitější moment byl, když jsem jednou na chalupě přišla do dílny, která tehdy byla ještě skoro netknutě vybavena dědovými věcmi. Prostě jsem si pustila brusku a najednou jsem strašně toužila po tom, si něco vyrobit. Tak jsem si vzala takový hranolek a udělala z něj takovou „bramboru“. No a pak mi došlo, že by to mohl být základní díl pro postavičku jelena. Zvířátka, které jsme si tehdy zrovna kreslili s dcerou Ester,“ vzpomíná na své začátky Andrea Tůmová, v jejíž hlavě se později začal rodit koncept a obsah budoucí značky Pol – Eno.
Její dlouholetý kolega Štěpán Kadlec, s ní začal spolupracovat díky obyčejné náhodě. Andree ho doporučila při diskusi v pohostinství její kamarádka, načež slovo dalo slovo a oba zanedlouho našli společnou řeč nejen v tom, jak by mohla zvířátka z Jizerských hor vypadat, ale především jak je technologicky a s pomocí jakých nástrojů tvarovat a postupně přidávat nové.
Za tu dobu, co se řemeslu věnují, stvořili přes 50 různých designů, přičemž mezi ty první a dodnes asi nejvíce oblíbené patří jelen a zajíc.
„Pokud má někdo ambice dělat nějaké řemeslo, nemusí mít nutně ani ambice své věci prodávat. Stačí prostě vzít kus dřeva a zkusit ho opracovat, tvarovat. Vyřezat si z něj třeba lžíci. Je to jako dětská radost a mě nepřestává fascinovat, jak málo někdy k téhle dětské radosti stačí,“ říká o řemeslné práci Štěpán Kadlec.
Jak dlouhou a trnitou cestu museli oba ujít, než se dopracovali k výsledkům, které se nebáli nabídnout zákazníkům? Co nejvíce je baví na práci rukama? Jací jsou jejich zákazníci? Nebo, proč zvířátka Pol – Eno nemůže dělat každý? Ta tyto, ale i další otázky ze života dvou originálních autorů se odpovědi dozvíte v našem dalším díle podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Přejeme příjemný poslech.
