Iva Válková svým zájmem vždy směřovala k rukodělné činnosti – ve svých devatenácti letech se začala zabývat keramikou a o čtyři roky později se setkala s vlnou – vyrobila vlněnou matraci. Nejdříve z nutnosti pro potřebu svou a svých blízkých, později se matrace staly jejím stálým produktem. Způsoby zpracování materiálu a tudíž i výrobky byly u Ivy Válkové určeny životní situací. Absence dílny a nutnost uživit rodinu vedly k velmi „původnímu“ zpracování vlny. Vlnu posbíranou od malochovatelů ovcí – svých známých a přátel – doma vyprala a použila na vlněné matrace nebo polštáře či ji dále vyčesala a upředla a následně použila k pletení svetrů či jiných pletených výrobků.

Vše se naučila sama pozorováním jiných řemeslníků a následnou praxí. Celý proces práce spočívá v užití tradičních technik a postupů, což je dáno hlavně množstvím zpracované vlny. Ve větším množství by Iva Válková potřebovala již mechanizaci a tím by se od původního způsobu oddálila, což nechce. Také ji fascinuje udržitelnost tohoto způsobu – člověk je schopný se obléknout úplně sám bez elektrické energie a téměř jakéhokoli vybavení. Materiálem se navíc neplýtvá, jak je tomu u mnohých jiných výrobních procesů. Produkty z vlny mají dlouhou životnost a při dobré péči vydrží majitelům i celý život. Iva Válková se snaží zachovávat v povědomí lidí skutečnost, že právě tento způsob výroby je původní a že teprve z něj vychází možné další postupy. Tento způsob uvažování a princip práce předává dětem též jako pedagožka na Waldorfské škole v Semilech.