Používáme původní historické materiály jako len, konopí a bavlnu. Před průmyslovou revolucí se papír vyráběl jen ze starých hadrů a oblečení. A toho se držíme, říká zakladatel značky Papyrea Michal Gorec. Poprvé se s ruční výrobou papíru setkal, když navštívil Izrael. Zrovna hledal práci, kde by si mohl přivydělat na své živobytí a kamarádka, se kterou tam studoval, mu doporučila brigádu v tamní manufaktuře.
„Vzali mě a začali seznamovat s tím, jak vlastně taková papírna funguje, jak vyrábí. Ta práce mě zanedlouho úplně pohltila. Cítil jsem se u ní dobře. Měl jsem z té práce zkrátka krásný pocit. Velmi záhy poté, co jsem začal, jsem měl jasno, že přesně tohle je cesta, kterou bych se chtěl v životě vydat,“ vzpomíná po letech Michal Gorec, zakladatel a majitel malé české dílny na ruční výrobu papíru s názvem Papyrea, kterou postavil na zahradě u svého domu ve vesničce Zdislava v Libereckém kraji.
Než se stal malým českým papírníkem, strávil 12 let v bankovnictví. Tam se postupně vypracoval až na šéfa regionální pobočky. A jak sám říká, měl vlastně relativně spokojený život a skvělý plat. Jenže, mysl a hlavně srdce ho táhly někam úplně jinam.
„Rozhodnout se, že se budu naplno věnovat výrobě papíru, zrálo dlouho. Pořád jsem o tom někomu vyprávěl no a přátelé a známí se po čase připomínali. A neustále se ptali, tak co, kdy už to bude? Spousta lidí nám ale taky nevěřila. Shodou okolností se tehdy v bance redukovali některé pozice a já dostal nabídku odejít. A protože mi k tomu navrhli i slušné odstupné, neváhal jsem. I přesto, že jsme do toho zároveň byli v očekávání narození syna. No zkrátka období plné zvratů,“ vypráví Michal Gorec s tím, že přestože začátky nebyly jednoduché, když si vše hodnotí zpětně, prý by rozhodně neměnil.
„Naopak. Trochu lituju, že jsem to rozhodnutí neudělal dřív,“ dodává papírník.
Značka Papyrea si nějaký čas hledala místo na trhu. Přestože v Česku a na Moravě je podobných větších či menších dílen a manufaktur, že je člověk spočítá na prstech jedné ruky, dostat se do povědomí zákazníků nějaký čas trvalo.
„Měli jsme tehdy ohromné štěstí na média. Velmi nám to pomohla. Zkrátka, jednou přišla Česká tisková kancelář, vydali text a fotografie a zanedlouho se u nás dveře papírny netrhly. Přijela Česká televize z pořadu Toulavá kamera, pak novináři z deníků, časopisů. Tehdy nám to ohromně pomohlo a pomáhá vlastně až dodnes. Vždycky, když se někde objevíme, ozvou se na základě těch vystoupení zákazníci. A poptávají i různé objednávky. V televizním pořadu se objevíme s tématem svatebních alb, které vyrábíme, a zanedlouho poté se nám ozve několik zákazníků, že chtějí album právě od nás, což nás pochopitelně těší,“ popisuje Michal Gorec.
Přestože Papyrea existuje už 10 let, Michal má s malou manufakturou do budoucna spoustu dalších plánů. A k tomu ještě jeden velký, zatím nesplněný sen.
„Už před lety jsme tady u nás v obci koupili starý, nevyužitý teletník. Rádi bychom z něj postupně vytvořili takové malé centrum, kde by lidé našli nejen další část naší papírny, včetně prostoru pro pořádání kurzů, prezentací a jiných akcí. Ale také ubytování a zájezdní kavárnu. Bohužel, musíme ještě nějaký čas počkat, až se změní územní plán. Zároveň nám původní rozpočet významně narušila pandemie, takže dneska by to znamenalo půjčit si a investovat jednou tolik peněz. Tak uvidíme, každopádně ta myšlenka mě jen tak nepustí, pracujeme na tom a věřím, že to bude naše další cesta, kterou se vydáme,“ popisuje papírník Michal Gorec.
Zajímá vás, jak se ruční papír vyrábí a jaké materiály k tomu ve Zdislavě používají? Věděli jste, že papírové přání, ale i celý zápisník či desky si můžete vyrobit například ze starých džínových kalhot?
A chcete se dozvědět, jaké základní techniky zpracování papíru v Papyree používají? A zda je baví víc ta západní nebo ta japonská?
Jak dlouho vůbec výroba papíru trvá? A tušíte, co všechno se dá do ručně vyráběného papíru přimíchávat? Kovové špony? Psí chlupy?
Odpovědi na tyto, ale i mnohé další otázky, se dozvíte v dalším díle našeho podcastové série Hlavou, srdcem a rukama.
Příjemný poslech!