Jak se rodí šperk, který v sobě nese příběh hor, rodiny nebo třeba otisk psího čumáčku? V novém dílu podcastu Hlavou, srdcem a rukama vás zavedeme do Raspenavy za šperkařkou Marcelou Kindl Steffanovou, autorkou značky Maja Steffan jewelry. Její tvorba spojuje řemeslo, osobní příběhy i hluboký vztah k Jizerským horám – a přesně takový je i celý projekt Liberecký kraj sobě.
Šperky, co se dědí a mají tradici – to je motto, na kterém staví svou práci značka Maja Steffan jewelry. Stojí za ní Marcela Kindl Steffanová a šperku se věnuje od studií na jablonecké uměleckoprůmyslové škole. Její cesta vedla přes Technickou univerzitu v Liberci až k významným osobnostem českého výtvarného světa. Zásadní inspirací jí byl například Vratislav Karel Novák, umělecká osobnost spjatá s Jabloncem. Právě cit pro prostor, materiál a architekturu je v její tvorbě patrný dodnes.
Když šperk vypráví příběh továrny
Od studií se v její tvorbě promítají silná témata, která ji zrovna upoutala. Byl to i příběh kdysi prosperující textilní továrny v Novém Městě pod Smrkem. Objekt bývalé jízdárny patřící továrníkovi baronu Klingerovi, se stal pro Marcelu symbolem paměti místa. Když hrozilo jeho zbourání, rozhodla se jeho krásu „zachovat“ po svém – ve špercích.
„Říkala jsem si, že když už to nemůžu zachránit celé, tak aspoň kousek té energie a příběhu můžu přenést do šperku,“ popisuje. Z maskaronů vytvořila brože, z tiskových folií náhrdelníky. Část těchto děl se dostala dokonce do sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Pro ni to ale nebyl jen umělecký úspěch – byl to způsob, jak vrátit architektuře úctu a pozornost.
Na tomto přístupu dále staví i svou řemeslnou značku: šperk není jen ozdoba. Je to médium, které dokáže nést paměť, emoci i vztah k místu.
Snubní prsteny s otiskem trávy i lipového listu
Dnes Marcela tvoří především autorské šperky na zakázku. Nejčastěji snubní a zásnubní prsteny. Každý z nich vzniká z rozhovoru.
„Hrozně mě baví, když mi zákazník začne vyprávět, jaká jeho partnerka je, co má ráda, co spolu prožili,“ usmívá se. „Ty věci by v životě nevznikly jen z mé hlavy. Vzniknou právě díky tomu příběhu.“
Horolezci chtějí do prstenu otisknout svou lásku k horám. Zahradní architekti si přejí symbol lípy. Jiný pár si do prstenů nechá otisknout stéblo trávy s diamantem jako kapkou rosy. A někdo přinese klas z vlastního pole.
Velmi silná je i práce s rodinnými šperky. Část zlata ze snubního prstenu rodičů se přetaví do nového šperku pro další generaci. „Je to krásné v tom, že tam zůstává ta vzpomínka. Ten materiál má paměť,“ říká Marcela.
Otisk psího čumáčku? Ano.
Možná si říkáte, že vás už nic nepřekvapí. Ale Marcela otiskuje i psí čumáčky. A dětské prsty. A listy stromů.
Speciální vosk umožní zachytit jedinečný otisk, který se následně přetaví do stříbra nebo zlata. Vznikají tak šperky, které nejsou jen krásné – jsou hluboce osobní. Jeden okamžik, jeden dotek, zachycený navždy.
A právě tahle osobní rovina je také důvodem, proč její značka získala certifikaci Regionální produkt Jizerské hory. Tvoří pro lidi, kteří milují přírodu, hory a autenticitu.
Workshopy: když si prsten vyrobíte sami
Důležitou součástí její práce jsou i workshopy. Snoubenci si u ní mohou vyrobit vlastní prsteny. Muž může vlastnoručně vytvořit zásnubní prsten. Někdo si přinese kamínek z Jizerek a zasadí jej do šperku.
„Když pak odcházejí, často říkají: Teď už se na šperky budu dívat úplně jinak,“ vypráví Marcela. A dodává: „Najednou vědí, kolik práce je za tím uříznout kus plechu a proměnit ho v něco, co má hodnotu.“
Sympora: umění v zahradě
Marcela nezůstává jen u komerční tvorby. V Raspenavě pořádá mezinárodní intermediální sympozium Sympora – spojení slov „sympozium“ a „Raspenava“. Umělci zde tvoří sochy, instalace i site-specific projekty, které reagují na místní prostředí.
Veřejnost může přijít na vernisáž, koncert i závěrečnou výstavu. Aktuálně jsou práce ze sympozia k vidění v Severočeském muzeu v Liberci.
Proč si pustit celý rozhovor?
Protože z něj cítíte odvahu i pokoru. Protože slyšíte, že podnikání nemusí být jen o prodeji, ale o vztazích. A protože vám připomene, že když už do něčeho investujeme – čas, peníze, energii – chceme, aby to mělo smysl.
„Jsem šťastná, že můžu dělat to, co mě baví,“ říká Marcela v závěru rozhovoru. A právě tahle věta shrnuje celý díl.
Pokud vás zajímají lokální výrobky, hledáte dárek s příběhem nebo plánujete svatbu, tenhle díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama si určitě nenechte ujít.
Možná v něm objevíte víc než jen šperk. Možná objevíte nový pohled na to, co znamená tvořit – hlavou, srdcem i rukama.
